Lidé se opravdu snažili léčit zuby vlastní močí
Dnes reaguji na zajímavou informaci jednoho ze čtenářů mého face booku, který k lednovému „zubnímu“ vstupu přidal zmínku o využívání urinoterapie ve stomatologii. Zaujalo mě to, a tak si dovolím přidat ještě pár zajímavostí, které se mi podařilo získat. // Urinoterapie se podle současných odborníků objevovala v písemných pramenech již dávno před naším letopočtem. Například za vlády římského císaře Nerona (54—68) prý byla natolik populární, že se lidská moč dovážela z Portugalska a císař obchod s ní zdanil, protože se mu to díky obrovskému zájmu kupujících vyplatilo. // Ve stomatologii se moč lidská, ale i zvířecí, užívala k výplachům úst při bolestech či viklání zubů, při zánětech dásní a slizničních vředech (zřejmě šlo o „naše“ afty). Někdy se lidé navíc snažili touto „medicínou“ zuby také bělit a zbavovat zubního kamene. V některých obdobích se užívala moč jako taková, v jiných se do ní vmíchávala různá abraziva jako drcené škeble, kosti apod. // Příště se podíváme na to, proč má urinoterapie své příznivce i dnes.