Beethoven trpěl kolísavou hluchotou
I když se stále dočítáme, že Beethoven byl hluchý podobně jako B. Smetana, ve skutečnosti hluchota německého skladatele nebyla úplná, nýbrž kolísala. Znamenalo to, že nežil v ohromujícím tichu, ale občas přece jen něco slyšel. Přesto naposledy koncertoval v roce 1815 při Vídeňském kongresu (na klavír však doma hrál sám pro sebe až do konce života) a veřejně vyšlo jeho postižení najevo 7. května 1824 na premiéře Deváté symfonie, kterou dirigoval. Hudebníci se tehdy dohodli, že budou sledovat pokyny jiného dirigenta, který stál na místě, kam na něj viděli. Na jeho pokyn také skončili, ozval se bouřlivý potlesk, ale Beethoven byl nadále „zahloubán do partitury“, a klanět se začal teprve tehdy, když ho jedna zpěvačka upozornila na aplaudující publikum. Za zmínku stojí, že i přes své postižení dokázal při zkouškách odhalit chyby hudebníků, a to díky tomu, že pozorně sledoval např. pohyb smyčců a podle toho rozpoznal i ty „nejmenší výkyvy tempa či rytmu“.