Svítiplyn býval obávanou novinkou
Prudce hořící umělý plyn zvaný svítiplyn či městský plyn, získávaný jako vedlejší produkt při výrobě koksu z kamenného uhlí, má svoji domovinu ve Velké Británii. Za „otce“ plynárenství je označován britský vynálezce a odborník na parní stroje William Murdock (potomek českých exulantů, vl. jm. Vilém Murdoch, spolupracovník J. Watta), který ho jímal do měchů a od roku 1798 jím osvětloval několik domů. I když se výrobci svíček využívání svítiplynu bránili, fakta hovořila jasně: jeden plynový hořák zajistil tolik světla, jako třiadvacet svíček, snížilo se nebezpečí požárů zejména v divadlech, a v továrnách mohly být bez problémů zaváděny noční směny. // Svítiplyn se pochopitelně dostal i k nám. Když se 23. května roku 1869 pokládal základní kámen k plynárně v Hradci Králové, byl na něm nápis „Budiž světlo“ a tamní starosta Sokola pateticky zvolal: „Tmo, kde jsi, kliď se!“ //. Lidé se plynu dlouho obávali, opatrně sahali na plynová potrubí a divili se, že je studené, i když se v něm měly – jak si představovali – prohánět plameny. Strach vzbuzovaly také občasné výbuchy, jichž se obávali i profesionální lampáři (tedy ti, co denně rozsvěceli a zhasínali pouliční plynové lampy) a které byly důvodem toho, proč směl plyn začít sloužit v domácnostech později než v ulicích. // Z domácností vymizel svítiplyn ve většině zemí v druhé polovině 20. století (v ČR roku 1996) a nejdéle se udržel v pouličním osvětlení; nakonec byl nahrazen zemním plynem.