Zítra tomu bude osm let, co byl Miladě Horákové (1901—1950) odhalen pomník
Došlo k tomu 28. října 2009 na pražském pankráckém náměstí Hrdinů nedaleko budovy, kde byla tato výjimečně statečná žena odsouzena. M. Horáková se po absolvování právnické fakulty věnovala zejména ženské otázce, po Mnichovu pomáhala lidem odsunutým z pohraničí a za okupace se aktivně zapojila od odboje. Zatčena byla spolu s manželem 2. srpna 1940, dva roky byla držena na Pankráci a v soudní budově na Karlově náměstí, za stanného práva byla převezena do Terezína a při soudu konaném v Drážďanech v říjnu roku 1944 se sama německy hájila. Původně navržený trest smrti jí byl tehdy snížen na 8 let a ona si ho odpykávala do dubna 1945 v ženské věznici nedaleko Mnichova. Po osvobození pokračovala ve své veřejné práci, ale postupně se začala orientovat prozápadně, neboť nesouhlasila se zásahy SSSR do československých záležitostí (sestavování vlády, zákaz přijmout Marshallův plán, odtržení Zakarpatské Ukrajiny apod.). Dne 10. března 1948 (v den smrti Jana Masaryka) se vzdala svého mandátu poslance Národního shromáždění, kam byla zvolena roku 1946, a zatčena byla 27. září 1949 na svém pracovišti, školském úřadě hl. m. Prahy. Na základě vykonstruovaného procesu, zahájeného 31. května 1950, byla odsouzena k trestu smrti. Oběšena byla 27. června 1950 v 5.35 jako poslední ze čtyř odsouzených, a podle historiků umírala více než čtvrt hodiny. JUDr. Milada Horáková, nad níž rozsudek zrušilo prezidium Nejvyššího soudu roku 1968, byla plně rehabilitována roku 1990; tehdy také rodina dostala od ministryně spravedlnosti Dagmar Burešové její dopisy z vězení.
Fotografii náhrobku Milady Horákové naleznete na mém face booku.