Kentauři přišli na svět z neznalosti
Podle legendy byli kentaurové potomky muže a divoké kobyly ze severořeckých thessalských hor, jejichž horní mužská polovina těla symbolizovala posmrtný život, zatímco část dolní, koňská, symbolizovala život pozemský. Vytvořili mýtický starořecký národ, ale údajně skončili neslavně poté, co se na jedné svatební hostině polidsku opili, pak se pokusili unést přítomné ženy, a nakonec byli většinou pobiti. Ve skutečnosti přišli tito „koňomuži“ na svět z neznalosti pravděpodobně koncem 8. století př. n. l. v období tzv. řeckého temna. Tehdy Řekové ještě neznali jízdu na koních (jíž začali holdovat snad teprve v 5. století př. n. l.) a proto první kočovníci, které uviděli, jim připadali jako srostlí s koněm. // Kritici existence těchto „smíšenin“ ovšem argumentoval tím, že koně dospívají dříve než lidé, takže ve třech letech by kentaur byl dospělým koněm a zároveň žvatlajícím dítětem, a že kůň by zemřel o 50 let dříve než člověk. // Počátkem 16. století na tom byli stejně jako zmínění Řekové také američtí Indiáni, když uviděli Pizarrovy (1471—1541) a Cortésovy (1485—1547) vojáky na koních. Když jeden z jezdců spadl na zem, Indiáni zpanikařili, protože byli přesvědčeni, že viděli, jak se z jednoho tvora stali dva, a uvěřili, že křesťané se dokážou neuvěřitelně rychle rozmnožovat, takže je všechny brzy pobijí.