Na vidinách poustevníků nebylo nic záhadného
Traduje se, že poustevníci vyhledávající samotu se uchylovali do jeskyň, v nichž mívali nejrůznější – často údajně strašidelná - vidění. Podle psychologů jde ovšem o zcela přirozený a snadno vysvětlitelný jev. Je prokázáno, že když člověk omezí působení vnějších vlivů na své smysly, vyvolá tím u sebe poměrně rychle halucinace, při nichž ho údajně mj. napadají a svádějí démoni. V případě pobytu v jeskyni jsou k tomu vytvořené snad všechny potřebné podmínky. Kromě toho, že je v nich tma či přítmí a tudíž omezená škála barev, bývá tu i nezvyklé ticho; zatímco v klidné přírodě dosahují zvuky 20—30 dB, v jeskyních byly naměřeny pouze asi 3 dB. Roli hraje také to, že poustevníci obvykle drží půst, jsou dlouhodobě izolováni od lidí a vůbec vedou nepřirozený způsob života. Zmínění démoni, s nimiž tito muži bojovali, byli podle psychologů symbolem zásadního rozporu, způsobeného tím, že podvědomě toužili po přirozeném způsobu života, ale nechtěli či báli si to přiznat. Životopisy poustevníků obsahují většinou konstatování, že nakonec ony zlé síly přemohli. Nešlo ovšem o nic jiného, než že časem si buď přestali oním rozporem lámat hlavu, nebo je postrádané požitky přestaly trápit – což se s přibývajícím věkem stává i ne-poustevníkům.