Pražské národní muzeum sídlilo také „v paláci chatrném“
Toto muzeum vítalo návštěvníky od roku 1824 nejprve na Hradčanech v blízkosti areálu Pražského hradu, ale protože toto místo bylo tehdy odlehlé a málokdo byl ochoten hnát se kvůli exponátům do hradního kopce, byl zakoupen palác, stojící v centru Prahy v ulici Na Příkopě (mezi Prašnou bránou a Václavským náměstím). Palác byl sice zvýšen, opatřen novou střechou, ale to jeho problémy nevyřešilo. Protože kvůli hrozícím požárům se v sálech nesmělo svítit tehdy využívanými plynovými lampami a zakázáno bylo i topení v kamnech, bývalo muzeum zpřístupněno pouze v létě, a to v úterý a pátek od 9 do 13 hodin. (Nebezpečí případného požáru v muzejním paláci ještě zvyšovalo to, že v sousedních domech byly sklady síry, uhlí, lihu a fosforu, takže by se ulicí požár šířil rychle a nezvladatelně.) // Pracovat v muzeu mohlo být sice lákavé, ale ani sebevětší zápal pro exponáty nemohl změnit fakt, že zaměstnancům zejména v zimě mrzly nohy (takže žádali alespoň o přidělení houní). Navíc vlhko v přízemí poškozovalo listiny, vycpaná zvířata umístěná ve druhém patře zase ničila v létě vedra, a nebezpeční byli i hmyzí škůdci, které nikdo nehubil (uklízečku mohlo muzeum zaměstnat teprve roku 1861). A aby toho nebylo málo, palác postupně chátral: střešní trámy hnily, stropy se prohýbaly, takže musely být roku 1877 podepřeny a na zdech se dokonce objevily trhliny, i když zdivo bylo zesilováno. Podíl na tom měl mj. fakt, že počet a váha exponátů stále rostly. // Protože nejvíce přibývaly horniny a zkameněliny, přemístil je roku 1875 přírodovědec Antonín Frič (1832—1913; bratr bouřliváka Josefa Václava Friče) do dřevěného pavilonu, zvaného honosně Museum geologicum (vzhled muzea naleznete na mém face booku). Pavilon byl smontován za Nostickým palácem v zanedbané zahradě s topoly a bezy, ale po desetiletém využívání byl prožrán červotočem, a jeho střecha, jíž zatékalo, musela být přivázána provazy, aby ji neodnesl vítr.