Předchůdci zubních kartáčků byli různí
V řadě oblastí světa se lidé zbavovali zbytků potravy mezi zuby ostrými kousky větévek, z nichž se později vyvinula párátka. Ta se zhotovovala ze dřeva (Řekové, Židé a Keltové, kteří je vyráběli z lískových větviček), z kovů (Číňané používali umělecky zdobená párátka bronzová, měděná a stříbrná), z brků (Řekové) či špičatých obroušených lidských zubů. V Římě se párátka stávala častým dárkem při slavnostech zvaných Saturnálie, neboť byla považována za prostředek zahánějící bolesti zubů. Vznešené Římanky mívaly „zubní“ otrokyni, která jim musela čistit zuby právě s touto pomůckou. Párátka bývala ke koupi i u mešit, protože korán ukládal věřícím čistit si ústa tři až pětkrát denně, a to i před modlitbou a rituálními očistami.