Lidé věřili i tomu, že zvířata rostou na stromech
Protože si naši předkové dlouho nedokázali vysvětlit, jak se některá zvířata rozmnožují, pomáhali si různými teoriemi. Jednou z nich byla abiogeneze, podle níž probíhá vznik nových živých tvorů sám od sebe z nejrůznějších materiálů a zdrojů. Egypťané se např. domnívali, že krokodýli se rodí z vrstvy humusu naplaveného Nilem, kterou ozářily sluneční paprsky. Od 11. do 17. století mělo své stoupence tvrzení o tom, že některá zvířata rostou jako ovoce na stromech, takže se v literatuře objevoval například husí či jehněčí strom. Jistý curyšský lékař v polovině 16. století tvrdil, že žáby se rodí ze země, stejně jako krtci, jimž při tom pomáhá především déšť. Přetrvávala také víra, že myši vznikají ze zrní a špinavé košile (stačí prý je nechat nějakou dobu v hrnci), že červi se líhnou jen tak z bahna, a v 18. století panoval názor, že mikroorganismy vznikají buď z ničeho, nebo z masa, ze špíny ap., což popřel přesvědčivě teprve v 19. století L. Pasteur.