Inkubátory jsou málem dvousetleté
Dlouho platilo, že předčasně narozená a slabá děťátka vkládaly matky do příjemně vyhřáté trouby. První skutečný inkubátor se prý kupodivu používal v Petrohradě od roku 1835 v carském nalezinci: byla jím vanička ze železného plechu s dvojitými stěnami, mezi něž se nalila teplá voda, která děťátko hřála. V dalších obdobích vznikaly na různých místech světa různé druhy těchto nanejvýše užitečných zařízení. Například pro domácí použití (v minulosti přicházelo totiž mnoho dětí na svět doma, a nikoliv v nemocnici) byl vyvinut inkubátor, kde teplo zajišťovaly střešní tašky nahřáté na kamnech, v Paříži zase vznikly inkubátory, do nichž bylo možno uložit až šest miminek najednou apod. // Zajímavé je, že Francouzi říkali tomuto zařízení „kuvéza“, neboť slovo „couveuse“ značí „kvočna“. // Elektrický proud se začal v inkubátorech používat počátkem 20. století; nejdříve hřál pomocí žárovek, ovšem u tohoto typu hrozilo přehřátí. Až do 30. let 20. století nebylo do inkubátorů vidět, protože kryty byly dřevěné nebo kovové, ovšem tento nedostatek odstranilo plexisklo. První přenosný inkubátor byl vyroben roku 1900 z tašky s dvojitým dnem: v něm byly uloženy lahve s teplou vodou a bylo tu zajištěno i větrání.