Každý výkřik techniky bývá překonán
Vyprané prádlo se dlouho buď ždímalo ručně, nebo je pradlenka navinula na válec a stlačovala „úzkou, dlouhou desticí“, eventuálně používala klikyhák (viz ilustrace na face-booku). Na přelomu 19. a 20. století se objevily ždímačky válečkové a lisové, ale svoje chvíle slávy si i ony užívaly pouze dočasně. // Prádlo se zpočátku nežehlilo, a když s tím hospodyňky počátkem novověku začaly, válečkovaly je a některé části ženského oblečení přejížděly skleněným „hříbkem“. Postupně se začaly používat kovové žehličky, tvořené dřevěnou rukojetí, která se nasazovala na vlastní žehličku. Ženy jich mívaly několik, protože je musely nahřívat na sporáku, ev. do nich vkládaly nahřáté želízko; existovaly i žehličky benzinové a plynové, do nichž se plyn přiváděl hadičkou. // Výraz „žehlička“ byl odvozen zřejmě od slovesa „žéci“ neboli „žhnouti“.