Čínský ministr papír nevynalezl
Číňané psali nejprve na bambusové destičky, a to bambusovým „perem“ namáčeným do šťávy škumpy lakodárné (Toxicodendron vernicifluum; starší název Rhus verniciflua platil do roku 2011). Tyto destičky byly sice trvanlivé, ale těžké, takže je nahrazovali destičkami dřevěnými, do nichž se písmo rylo, ale i tato varianta měla svá úskalí. Proto se ve 3. století př. n. l. dostaly ke slovu hedvábné stuhy, na něž se malovalo tuší pomocí štětečků z krysích chlupů nebo z velbloudí srsti. Stuhy se svinovaly do knih, jenže při případné skartaci nebylo možné tuš odstranit a tak kohosi napadlo vyřazené hedvábné knihy rozcupovávat na hedvábnou vatu. Ta se používala nejprve pro výrobu textilií, ale nakonec sloužila k výrobě nového materiálu na psaní. Ovšem hedvábí bylo příliš cenným materiálem na to, aby pokrylo potřebu běžné psací pomůcky pro celou říši, takže od 2. století n. l. už prý Číňané vyráběli papír z hadrů nebo z konopí. S tímto papírem je spojován čínský úředník a ministr orby jménem Cchaj Lun (*62—†121), jenž však rozhodně tuto užitečnou novinku nevynalezl, jak se stále traduje, nýbrž „pouze“ její výrobu zdokonalil. O tomto přemýšlivém muži si můžete více přečíst v 1. dílu mojí nejnovější knihy o světových osobnostech, která má vyjít po letošních prázdninách.