I kardinál Richelieau měl své slabůstky
Tento významný muž francouzské historie (*1585—†1642) vyrostl ze samotářského, paličatého a neposlušného dítěte v muže, který na své okolí sice působil chladně a povýšeně, ale ve skutečnosti byl spíše ostýchavý. Podle jeho současníků dokázal být i vlídný a okouzlující, byť trpěl většinu života nejen migrénami, ale i častými horečkami, revmatismem a chronickou nespavostí. Budil se kolem druhé hodiny po půlnoci, a buď se svým tajemníkem do pěti hodin pracoval, nebo si nechával předčítat. Jeho soukromý život probíhal bez skandálů, a pokud se o něm šířily různé hanlivé zvěsti, ukázaly se být – dříve či později – nepravdivé. Jelikož neměl coby církevní činitel manželku a děti, pořizoval si kočky, jimž ošetřovatelé dvakrát denně servírovali kuřecí paštiku a on se jim každé ráno věnoval; ke konci života jich měl čtrnáct. Na smrtelné posteli rozhodl, že jeho mňoukající krásky i jejich oba ošetřovatelé mají dostat k dispozici dům a dostatek peněz na klidný a spokojený život. Závěť však nebyla respektována a číči byly ihned po jeho smrti sprovozeny ze světa.