Vyhnanství mělo v Rusku dlouhou tradici
Rusové odsouzení v minulých staletích do vyhnanství se museli na stanovenou dobu odebrat do určené vesnice či městečka, a tam si trest odpykávat. Tato místa bývala v odlehlých oblastech země, a to zpočátku v evropské části Ruska a později na Sibiři. Rodiny jim mohly posílat nejen vše potřebné (oblečení, tiskoviny apod.), ale i peníze, z nichž si platili nájemné v domcích obyvatel daného místa a kupovali si za ně jídlo. Potíž bývala v tom, že neměli většinou zajištěnou práci, díky níž by si mohli přivydělávat a zároveň ukrátit čas do svého propuštění. Tito odsouzenci na tom byli samozřejmě lépe než obyvatelé gulagů (zřizovaných od roku 1918), ale mnozí z nich se ani s touto formou trestu nedokázali snadno vyrovnat. Pokud vás zajímají podrobnosti o ruském vyhnanství, najdete je například ve skvělé knize Anatolije Rybakova „Děti Arbatu“.