Ve Strahovském klášteře uvidíte i neobvyklý sáček
V raném středověku mívaly knihy většinou měkké obálky z pergamenu, kůže či tkané látky, které se na svazek lepily či přišívaly. Ty cennější dostávaly desky obvykle bukové či dubové, krásně zdobené pomocí tepaných drahých kovů, kamenů či třeba kousků slonoviny. Od 14. století převažovaly vazby kožené, které bývaly zpočátku v přírodních barvách, ale postupně se prosazovaly i kůže barvené. // Knihaři pamatovali také na ochranu knih. Některé mívaly pouze na rozích plechové nárožnice, zatímco jiné byly ukládány do kožených pouzder či sáčků. A právě takovýto sáček (odborně zvaný sáčková vazba) je vidět v Teologickém sále pražského Strahovského kláštera u dřevěné sošky sv. Jana Evangelisty. Tento sáček byl zhotoven z jemné kůže, jež přesahovala horní hranu dřevěných desek o několik decimetrů, přičemž přesahující část kůže se svazovala tak, že vzniklo „ucho“, za které bylo možno knihu nosit či přivázat k pasu. Ilustraci naleznete na facebooku.