První rozhlasáci i posluchači zasloužili pochvalu
Historie československého rozhlasu začala 18. května roku 1923 v tehdejším pražském předměstí Kbely, odkud se do éteru roznesla poprvé slova: „Haló, zde radiostanice OKP ve Kbelích u Prahy, prozatímní vysílací stanice Radiojournalu“. Pracovištěm prvních rozhlasáků se stal zapůjčený skautský stan, v němž se vysílalo za složitých podmínek. Například když zde členka opery Národního divadla Míla Kočová zpívala do mikrofonu árii o tom, jak se slétají svatojánské mušky, ve skutečnosti posluchačům „oznámila“, že se slétají „svatojánské myšky“; během své produkce totiž zahlédla ve stanu pobíhat dva malé hlodavce. Jelikož první rozhlasová technika měla řadu nedostatků, musel například jeden z techniků klečet na zemi u zpěváka, který kvůli akustice zpíval pod klavírem. // Rozhlasoví matadoři s vděčností vzpomínali na to, jak byli tehdy posluchači trpěliví a s porozuměním promíjeli tyto a podobné nehody. To se týkalo i vysílání, při němž se s rachotem zřítil na zem jistý umělec, jehož klavír bylo nutno z technických důvodů umístit na několik beden. I když prý chvíli trvalo, než technici znovu mistra „vysadili“ ke klávesnici a obnovili vysílání, nikdo z těch, kteří čekali u přijímačů, si prý ani slůvkem nepostěžoval.