Knihovny měly mj. chránit poddané
Je známo, že knihovny vznikaly již ve starověku, zakládali je obvykle panovníci, ovšem zejména kvůli nízké gramotnosti obyvatel byly po staletí veřejnosti nepřístupné. V novověku sice zřizovali knihovny šlechtici a kláštery, leč i do nich byl vstup omezený pouze na pozvané hosty. Lze tedy říci, že historii knihoven pro „obyčejné“ čtenáře (neboli knihovny zvané lidové) začali psát knihkupci; k těm nejslavnějším patřila koncem 18. století založená Česká expedicí (což je skutečně její původní název) nakladatele a novináře V. M. Krameria (1753—1808). // Vznik klasických půjčoven knih odstartoval český král František I. (1792—1835), ovšem z důvodu, který by nás zřejmě nenapadl: chtěl tímto způsobem zajistit, aby se jeho poddaní „nezkazili“ čtením závadných knih. Proto nařídil, že půjčované tituly musí schválit cenzor a že majitelé půjčoven jsou povinni předkládat policii seznam čtenářů; půjčovat knihy si totiž mohl jen člověk „naprosto zachovalý“, projevující „příchylnost k dynastii“ a patřící mezi movité. // První česká městská knihovna vznikla v Praze roku 1891, nejprve nabízela služby v několika provizorních prostorách, ale nakonec se usadila na Mariánském náměstí, nacházejícím se nedaleko náměstí Staroměstského.