V Mrtvém moři se nelze potopit
Voda tohoto moře, jehož hladina leží 411 metrů pod hladinou světových moří, má tak vysoký obsah soli, že se v něm není možné potopit; odborníci hovoří o tom, že je v podstatě nasyceným roztokem minerálních solí, které v něm plavou v podobě nakrystalizovaných solných hrud. Když se v něm chce například potápěč potopit, musí prý mít čtyřicetikilogramové závaží, aby se mu to podařilo. O této vlastnosti Mrtvého moře se přesvědčil již roku 68 n. l. římský vojevůdce (a v letech 69—79 římský císař) Vespasianus tím, že do něj dal naházet svázané zajatce, kteří ale nesplnili jeho přání a neutopili se. // Zatímco Židé dali Mrtvému moři přívlastek Slané, spisovatel Josephus Flavius (*37—†100) mu říkal Asfaltové jezero, protože se z jeho dna uvolňovaly (zvláště po zemětřesení) kusy přírodního asfaltu, které pluly po hladině. Dnešní název použil poprvé řecký spisovatel Pausanias (*kolem 115—†po 180).
Snímek solných hrudek naleznete buď na mém face-booku, nebo v mojí knize „Jak to bylo se zázraky“.