Pražský hrad míval v Praze „konkurenty“
Od 9. století sídlila první česká knížata na hradčanském návrší, kde se dnes tyčí areál Pražského hradu; koncem 10. století sice zvítězilo načas druhé pražské návrší – Vyšehrad, ale Pražský hrad obnovil svoji slávu ve 12. století. Bohužel po požáru roku 1303 se stal zdejší panovnický palác z velké části neobyvatelný, a tak došlo na stěhování do části Prahy zvané Staré Město. Zde se čeští vladaři zřejmě usazovali do „obyčejných“ domů, z nichž nejslavnějším se stal ten, který dodnes stojí na Staroměstském náměstí (vedle Týnského chrámu) a nazývá se dům U Kamenného zvonu (podle zvonu z kamene zdobícího jeho nároží). Vše nasvědčuje tomu, že se do něj nastěhoval roku 1310 Jan Lucemburský s Eliškou Přemyslovnou, která v něm přivedla na svět jejich synka – budoucího Karla IV. Ten začal znovu zvelebovat hradčanský Pražský hrad, ale jeho syn Václav IV. se z návrší odstěhoval zpět do Starého Města. Důvodem byl zřejmě fakt, že se „na kopci“ cítil kvůli nedobrému vztahu s vysokou šlechtou odtržený od života, a chtěl proto být blíže měšťanům a nižším šlechticům, kteří stáli na jeho straně. Asi od roku 1380 si budoval u dnešní Prašné brány nové sídlo známé pod názvem Králův dvůr, které si představíme příště.