Podobenky vyžadovaly trpělivost zákazníků
Těmi prvními byly takzvané siluety, které se začaly objevovat v 18. století, bývaly laciné, ovšem nedokonalé. Šlo totiž o obtažený profil člověka, jenž musel sedět před papírem napjatým v malířském rámu a být osvětlován ze strany svíčkou. Délka sezení závisela na zručnosti malíře, ale trpělivost zákazníka rozhodně vyžadovala. // Vyšším stupněm portrétování se stala v 19. století metoda zvaná daguerrotypie, což byl výraz překládaný do češtiny nepříliš přesně jako „světlokres“, „světlopis“ či „světloobraz“. Lidstvu ho daroval Francouz Louis Daguerre (*1787—†1851), ovšem i on vyžadoval – byť jeho metoda už byla přímým předchůdcem fotografování – od zákazníků trpělivost: museli sedět bez hnutí – navíc na plném slunci s obličejem, krkem i rukama natřenýma nabílo – 15 až 30 minut. Protože lidé občas omdlévali, měl mistr připravené umyvadlo s vodou a štoudev s ledem, a pro jistotu nosil v kapsičce vesty i čichací sůl.