Stáří galapážských želv prý není známo
Galapážské (neboli v překladu Želví) ostrovy (tvořené řadou větších a menších ostrůvků) jsou známé a nejčastěji je spojujeme s Charlesem Darwinem, který je navštívil. Již v minulosti prosluly právě díky želvím obyvatelkám, které bývaly až 1,5 m dlouhé, až 1 m vysoké a vážily často 5 q, takže námořníci sem připlouvali pro „živé želví konzervy“; želvy nachytali, naházeli do podpalubí a zabíjeli je dle potřeby. // Dnes tu působí (v překladu) „Výzkumná stanice Charlese Darwina“, která o zdejší želvy pečuje. Podle jejích pracovníků stále nikdo přesně neví, jak přesně staré jejich svěřenkyně jsou: možná 200 let, možná o něco méně. // Galapážské ostrovy nemají stejné klima: na některých je sucho, na jiných jsou běžné časté dešťové srážky, což se na želvách projevuje tím, že v suchých lokalitách bývají menší, mají menší krunýře, a protože potravu musí honit, dostaly dlouhé nohy. Dlouhý mají i krk, protože jen tak dosáhnou do větších výšek; v souvislosti s tím mají svůj krunýř u hlavy mírně zdvižený. Naproti tomu v lokalitách s častými dešťovými srážkami žijí želvy větší, vybavené kulatým krunýřem a pohybující se pomaleji. Právě rozdíly tohoto druhu se staly základem teorie Ch. Darwina o tom, že všichni živí pozemští tvorové jsou formováni přírodními podmínkami, v nichž žijí.