Ponorky nebývaly vítané
Traduje se sice, že plavidla schopná plout pod vodní hladinou existovala již ve starověku, ale pochopitelně více nakloněn jim byl až novověk – byť i tehdy si musela na uznání trpělivě počkat. Například ponorka Roberta Fultona (*1765—†1815) se sice dokázala ponořit pod vodu na čtyři hodiny, ale Napoleonovi I. (*1769—†1821) nestála za sebemenší pozornost, a když ji Fulton nabídl britské admiralitě, páni admirálové odvětili, že jde o loď zbabělců a proto o ni Británie nemá zájem. // Zajímavou součástí historie ponorek byla železná „roura“ o průměru půldruhého metru, nazvaná podle svého „otce“, kapitána Horace Lawsona Hunleye (*1823—†1863), která se zúčastnila roku 1864 války Severu proti Jihu. Vzduch do ní proudil trubicemi vyčnívajícími nad hladinu, ovládalo ji osm odvážlivců rozestavěných podél klikového hřídele spojeného s lodním šroubem, ale během jedné akce do ní vnikla voda a pravděpodobně celá posádka utonula. (Ilustraci interiéru ponorky nabízí můj face book.)