Sókratés neřekl „Vím, že nic nevím“
Podle znalců řecké historie je tento Sókratův (469—399 př. n. l.) údajný výrok „opravdu dosti zjednodušující, upravený“, a – teoreticky vzato – mohl vzniknout nešikovným přeformulováním jeho úvahy o smrti, kterou mj. pronesl roku 399 př. n. l. při své obhajobě. Údajně tvrdil, že i když nikdo neví, zda smrt je opravdu tím největším neštěstím, jaké může člověka potkat, přesto se jí všichni bojí; obecněji vzato považoval za nesprávné tvářit se, že něco víme, když to nevíme. // Zmínku si ovšem zaslouží i fakt, že podle zmíněných historiků není jisté ani to, zda ona slova při jeho obhajobě skutečně zazněla: vždyť „ze Sokratovy obhajovací řeči nebyl (pochopitelně) pořízen stenografický záznam“.