Prokňoural cestu po Via Appia
Řeč je o významném římském básníkovi malé a silné postavy jménem Quintus Horatius Flaccus (65—8 př. n. l.). Málo je známo, že jeho otec byl propuštěncem (tedy bývalým otrokem), nejprve prý prodával slanečky, ale později pracoval pro jakousi banku a zbohatl natolik, že mohl synovi zajistit kvalitní vzdělání v Římě i v Athénách. Horatius se díky tomu stal významným úředníkem v oblasti správy financí, ale zároveň začal v té době psát verše. Velmi mu pomohlo, když se seznámil s mužem jménem Gaius Cilnius Maecenas (70—8 př. n. l.), jenž byl blízkým spolupracovníkem prvního římského císaře Augusta a snažil se zvýšit císařovu oblibu pomocí nejnadanějších básníků, které kolem sebe shromáždil. Horatius se stal jedním z nich, jako „všimné“ získal menší statek v Sabinsku (v oblasti severně od Říma), ale Augustovu nabídku, aby se stal jeho sekretářem, taktně odmítl. Tehdy totiž byl již rozhodnut zůstat nezávislým básníkem, nesepisujícím povinné oslavné ódy na panovníka. // Hodnocení Horatiova díla přenechávám odborníkům, a zde pouze připomenu, že básník kromě jiného napsal možno říci satirickou reportáž z Via Appia, oné nejproslulejší dálkové vojenské a obchodní cesty budované od roku 312 př. n. l. z podnětu censora Appia Claudia, která začínala poblíž římského Kolossea a vedla nejprve do 210 km vzdálené Capuy, a po Appiově smrti až do jihoitalského Brundisia (dnes Brindisi). Byla dlouhá asi 560 km, lemovaly ji hrobky lidí, kteří nechtěli být zapomenuti, Horatius po ní putoval v roce 37 př. n. l. a údajně celý výšlap „prokňoural jako malé dítě“. Stěžoval si jak na to, že komáři jsou zde výbojnější než kdekoliv jinde, tamní voda se nedá pít a chléb nelze jíst, ale i na to, že všude je plno prachu a svárlivých lidí a hostinští své hosty nehorázně okrádají.