Kněz, který podpořil otrokářství
O africké černochy projevili jako první zájem Portugalci, kteří je přiváželi do své vlasti již koncem první poloviny 40. let 15. století. Budoucí otroci byli v africkém vnitrozemí naháněni jako zvěř, po skupinách byli odváděni po obchodních cestách na pobřežní tržiště, kde byli umyti a potřeni tukem, dostali najíst a byli označkováni žhavým železem. Část z nich skončila ve „skladištích“ a část určená k okamžitému odběru byla přivázána venku ke stromům, aby si je zákazníci mohli dobře prohlédnout. Za „velkou louži“ byli první z nich transportováni počátkem 16. století. Je zarážející, že rozvoj tohoto obchodu s lidmi inicioval dominikánský kněz Bartolomé de Las Casas (1484—1566), jenž za to získal označení „ochránce amerických indiánů“. Během své přednášky u španělského královského dvora si prý totiž všiml vysokých statných Afričanů obsluhujících u stolu a navrhl, aby právě takovíto fyzicky zdatní kudrnáči nahradili ubohé indiány zaměstnávané po objevení Ameriky na tamních plantážích Evropanů. Jeho nápad byl přijat, aniž si někdo uvědomil, že rozhodně ne všichni obyvatelé Afriky byli svalovci a že ti „ulovení“ měli největší hrůzu z toho, že je obyvatelé jejich nové domoviny snědí.
(Tomuto tématu se věnuji v 2. dílu své knihy „Zajímavosti ze světových dějin“, a to v pasáži „Zboží mířící z Afriky do Ameriky“.)