Desátky mířily i do Delf
Poplatky zvané desátky jsou známy již od starověku, kdy se používaly například v Babylónii, Egyptě, Řecku, Římě či v jižní Arábii, byly odváděny pravidelně jednotlivým božstvům a Řekové je navíc platili i svým slavným věštírnám. Zpočátku jim zřejmě věnovali všechno bohatství získané v bojích s nepřáteli, ale v klasickém období (tj. v letech 500—336 př. n. l.) zredukovali tyto „výplaty“ na jednu desetinu; přesto mohly právě díky desátkům vznikat dech beroucí pokladnice lemující například přístupovou cestu k delfské věštírně. Delfám platili desátky i Římané, neboť tvořili velkou část jejich zahraniční klientely. Začalo to tím, že roku 396 př. n. l. dorazili z Římské říše k Pýthiím poslové s otázkou, jak dopadne jejich válka se zámožným etruským městem Veje (nacházejícím se severozápadně od Říma). Z odpovědi vyplynulo, že by to chtělo přinést Apollónovi (jemuž byly Delfy zasvěceny) „hojný dar“, s čímž Římané souhlasili, dodali, že půjde o „desetinu kořisti“ a z vděčnosti navíc slíbili, že onomu řeckému bohu postaví chrám. Když krátce na to Veje pomocí podzemní chodby dobyli a vyrabovali, chrám skutečně postavili, ale k vyplacení desátek se příliš neměli. Vojáci si totiž kořist odnesli většinou domů, a protože nikdo netušil, co si kdo nakradl, bylo vydáno laxní nařízení, aby každý desátek své kořisti odhadl a odevzdal. Po čase se však Římané zalekli toho, že kvůli neodevzdanému slíbenému poplatku by se na ně mohl Apollón rozzlobit, a proto nechali urychleně zhotovit pro Delfy dar, jímž se stalo zlaté měsidlo. (Pro zajímavost si řekněme, že měsidlem bývala zvoncovitá nádoba se dvěma uchy, v níž Řekové mísili s vodou své husté a silné, v amforách uchovávané víno v poměru 1 ku 3, eventuálně 2 ku 3. Z této nádoby, do níž zámožní Řekové vkládali nádobku naplněnou sněhem či ledem, se víno nalévalo do džbánků a z nich do pohárků.)