Do tabulek se nerylo
Knihovna novoasyrského krále Aššurbanipala (669—631 př. n. l.) zřízená v Ninive je samozřejmě známým pojmem, už proto, že vznikala před málem třemi tisíci let. (Překonala ji teprve ve 3. století př. n. l. slavná Alexandrijská knihovna.) Čtenáři tu měli k dispozici hliněné tabulky různých rozměrů, zhotovované většinou z vysoce kvalitních hlinito-jílových naplavenin; ty významné byly vypalovány při vysokých teplotách (což si ovšem vyžadovalo mnoho dřeva, jehož měla Novoasyrská říše nedostatek), zatímco ty méně významné se pouze sušily na slunci, nacházelo se jich tu asi 25 000, a většinu z nich si král „vypůjčil“ v zahraničí. Na jejich opisování pracovali novoasyrští kaligrafové, kteří používali „cosi jako zvětšovací sklo“ a kteří si neustále ověřovali, zda se nedopustili chyby. // „Psaní“ na tabulky spočívalo v tom, že „písař“ nikoliv ryl (jak se obvykle uvádí), nýbrž vtlačoval text většinou rákosovým či dřevěným pisátkem do tabulky ve chvíli, kdy její povrch byl ještě měkký a vlhký. (Rytí písmen přicházelo v úvahu pouze tehdy, když se „psalo“ do kovu; do kamene se texty tesaly.) Původně se znaky „psaly“ ve sloupcích shora dolů a zprava doleva, ale později došlo k otočení o 900 doleva, takže písař postupoval v řádcích zleva doprava. Číslice se „psaly“ svislými klíny pro jednotky od jedné do devíti, a šikmými klíny pro desítky do 50. Plocha větších tabulek bývala obvykle rozdělována čarami na několik sloupců. (Dokončení příště.)