Římské divadlo, v němž zasedal i senát
V metropoli Římské říše se divadlo hrálo od 2. století př. n. l., ovšem pouze v dřevěných budovách; ty sice bývaly často krásně, až marnotratně nazdobené, ale po představení bývaly bourány, prý aby se nestaly rejdištěm rebelů. V prvním takovémto divadle museli diváci usedat na zem, neboť pravděpodobně teprve v roce 145 př. n. l. se v hledišti objevila první sedadla. První kamenné stálé divadlo postavil v Římě roku 55 př. n. l. vojevůdce Gnaeus Pompeius Magnus (106—48 př. n. l.), a to za peníze získané z válečné kořisti. Označil je za svůj dárek římskému lidu, vešlo se do něj 40 000 diváků, a šlo o nevídaně rozlehlý komplex, v němž sídlil kromě divadla i soudní dvůr a senát (v jehož prostorách byl roku 44 př. n. l. zavražděn G. I. Caesar.) Kamenná stálá divadla mívala tři části – hlediště, jeviště a tzv. orchestru (v níž sedali nejvýznamnější diváci), opona se před zahájením představení spouštěla horním okrajem dolů, a po skončení se vytahovala vzhůru, a proti slunci či dešti chránily diváky stahovatelné plachty. V těchto divadlech býval oblíbenou pomůckou jakýsi jeřáb, s jehož pomocí se snášely na podium postavy představující například bohy a podobné bytosti, jejichž úkolem bylo „zamíchat“ dějem. Říkalo se jim deus ex machina, což v překladu značí „bůh ze stroje“, a dodnes jde o označení nečekaného zásahu.