Úplatek za radnici a vyšší honorář za kopii
Nejstarší radnicí české metropole se stala ta, která vyrostla na pražském Staroměstském náměstí, a souhlas k jejímu budování vydal teprve za „všimné“ 18. září 1338 Jan Lucemburský. Vyrůstala postupně spojováním několika domů, a stavitelé museli dbát na to, aby neodmyslitelnou radniční věž nepřevýšila některá z tehdy módních věží okolních soukromých domů. (Později ji směly převýšit pouze dvě věže nedaleko stojícího kostela Panny Marie před Týnem.) Jak bývalo tehdy zvykem, v přízemí a v nejbližším okolí Staroměstské radnice byly zřízeny krámky (například od roku 1362 zde nabízeli své zboží kožešníci), jejichž nájemné pomáhalo dotovat její provoz. // K lákadlům Staroměstské radnice patří nesporně na orloji umístěná kalendářní deska Josefa Mánesa, odhalená roku 1866. Protože má průměr 220 cm, musel na ní malíř pracovat nikoliv ve svém ateliéru poblíž Václavského náměstí, nýbrž ve velké radniční zasedací síni, a obdržel za ni 600 zlatých (což se rovnalo ceně asi 30 tun brambor). Ovšem když magistrát přistoupil roku 1879 na návrh Jana Nerudy a spisovatele Karla Schulze, aby Mánesův cenný originál byl nahrazen kopií, obdržel za její zhotovení osmadvacetiletý kopista E. K. Liška 1 127 zlatých.