Čekal ho trest smrti
(Dokončení z 23. 4.) Od té doby působil osm let nejprve mezi Židy, které přemlouval, aby přijali novou víru, což byla práce velmi nesnadná, neboť Židé na svém náboženství lpěli; o něco snazší práci měl s tak zvanými pohany, na něž se zaměřil při svých dalších cestách. Pavel z Tarsu napsal jako první kolem roku 40 či 50 (tedy sedm či sedmnáct let po údajné Ježíšově smrti) text o tomto muži, jehož nikdy neviděl ani neslyšel. Své další prožitky sepisoval kolem roku 50 n. l. ve formě dopisů, do Jeruzaléma se vrátil roku 58, a před zlobou Židů ho zachránilo jen to, že ho Římané uvěznili na dobu, než jeho případ projednají. Protože mu čekání připadalo dlouhé, využil toho, že byl po otci římským občanem a požádal, aby byl souzen samotným císařem Neronem. Verdikt si přesto vyslechl teprve po dalších dvou letech a zřejmě jím byl zaskočen: císař ho totiž odsoudil k trestu smrti. Nelze prý vyloučit, že tomu napomohla šířící se fáma, že Řím za Neronovy vlády zapálili křesťané.