Ještě jednou Dante
Za jeho života byla Florencie možno říci světovou mocností, jejíž bankéři byli proslulí po celé Evropě, a od roku 1250 se tu razily mince zvané floriny. Do florentského veřejného života začal aktivně zasahovat ve svých třiceti letech, tedy roku 1295, a protože se tam mohli politicky angažovat pouze členové cechů, vstoupil do cechu lékařů a lékárníků. Roku 1300 se stal nejvyšším představitelem (priorem) města, a když se papež Bonifác VIII. (1295—1303) rozhodl získat pro své příbuzné Toskánsko (v němž Florencie leží), Dante se stal roku 1301 členem poselstva mířícího do Říma; ve Florencii mezitím zvítězili Černí, zarytí nepřátelé Bílých, k nimž se Dante hlásil, takže byl rok na to obžalován z podvodu, zneužití veřejné moci, rozvratu v obci a proticírkevní politiky, a byl odsouzen se šesti sty dalšími Bílými k přehnaně vysoké pokutě (jejíž nezaplacení se rovnalo rozsudku smrti upálením), k dvouletému vyhnanství a doživotnímu zákazu zastávat veřejné funkce. I když stále doufal, že se bude moci do rodného města s rodinou vrátit, nepodařilo se mu to; pobýval tehdy v různých městech, a ke konci života se usadil v Raveně, kam s ním přišla i jeho dcera a kde byli usazeni dva z jeho synů. Když se Dante nakazil malárií či zimnicí, děti o něj pečovaly, a když ve svých šestapadesáti letech zemřel, v tomto městě ho pohřbili. Na závěr si ještě řekněme, že Dante bývá označován za prvního autora, který se zmínil o hodinovém strojku.