Dante nebyl pouze básník
Narodil se roku 1265 v městském státě Florencii v patricijské rodině tamního právníka, jako malý byl zvídavým a milým dítětem, a vyrostl z něj zasněný mladík, který rád obdivoval i využíval sarkasmy. Údajně byl prostřední postavy, ve starším věku se mírně hrbil, měl černé kudrnaté vlasy a vousy, snědou pleť, dlouhý obličej, orlí nos, velké oči a spodní ret přečnívající ten horní. U stolu se řídil zásadou „nežijeme, abychom jedli, ale jíme, abychom žili“, takže se nepřejídal, a dával přednost syrové stravě. Základní vzdělání získal na řádové škole ve Florencii, během let 1285—1287 sice navštěvoval prestižní univerzitu v Bologni, ale přednáškám nevěnoval příliš pozornosti ani neskládal zkoušky, takže nezískal žádný titul. Ve svých čtyřiceti letech se nechal v Paříži (kde žil jako vyhnanec) zlákat filosofií, ale i v tomto případě preferoval samostudium. Miloval hudbu i zpěv, hovořil latinsky, francouzsky a provensálsky, do knížek (z jejichž autorů preferoval antické básníky; zajímala ho však i astronomie) se dokázal začíst tak, že ho nic nedokázalo vyrušit, a vyhledával samotu, neboť mu dávala možnost přemýšlet. Roku 1295 se oženil s Gemmou Donati, pocházející z významného florentského rodu, s níž byl zasnouben v jedenácti letech, a měl s ní tři syny a dceru. // O dívce Beatrici (česky Blaženě) Portinari (1266—1290) psal v době, kdy již byl ženatý, ovšem údajně ji miloval již před tím, než se zasnoubil se svojí budoucí manželkou.
Traduje se o ní, že byla provdána za Simona de Bardi, a když zemřela, Dante tím prý byl tak deprimován, že musel hledat útěchu ve studiu, při němž si zkazil zrak. Není ovšem jisté, že takováto žena skutečně žila. (Dokončení příště.)