Měnil, až vyměnil
Řeč bude o tom, jak první římský císař (27 př. n. l.—14 n. l.) měnil svá jména, a to podle zvyku, který v Římské říši v tomto ohledu vládl. Na svět přišel jako Gaius Octavius, přičemž toto první jméno si – podle římského zvyku – často zkracoval a psal je jako „C.“; to druhé bylo jménem starého římského rodu Octaviů, z nějž pocházel. V letech 63 až 45 př. n. l. o něm lze zkráceně hovořit jako o Octaviovi. // V osmnácti letech začal užívat jméno nové. To získal poté, co ho jako jedenáctiletého (tedy sedm let po otcově smrti) adoptoval Gaius Iulius Caesar. Podle tehdejších zvyklostí přijal mladík celé jméno tohoto svého příbuzného (takže mu Římané říkali „mladý Caesar“), a k němu přidal (opět dle vžité zvyklosti) mírně upravené jméno svého rodu, takže se psal Gaius Iulius Caesar Octavianus. Od roku 45 do roku 27 př. n. l. bývá nejčastěji nazýván zkráceně Octavianus. // K další změně jeho jména došlo roku 27 př. n. l., kdy se stal oficiálně římským císařem. Tehdy jeho jméno znělo Imperator (označení císaře) Caesar (jméno adoptivního otce a zároveň i titul vladaře) Augustus (česky řečeno Vznešený; šlo o čestný titul, který Octavianovi dal senát) Divi Filius (syn boha, přičemž oním bohem byl míněn G. I. Caesar, jenž byl po smrti prohlášen za boha). Já osobně ho v období od roku 27. př. n. l. do jeho smrti v zájmu srozumitelnosti nazývám „císař Augustus“.