JAK JSME SI JIŽ ŘEKLI, NĚKDY SI TEPRVE DÍKY SNU UVĚDOMÍME to, čeho jsme si v bdělém stavu všimli, ale čemu jsme nevěnovali patřičnou pozornost, nevěřili tomu ap. Dokázat si to můžeme na dvou konkrétních případech.
SEN: Žena středních let uvedla příběh, který se jí stal před osmi lety, kdy do kanceláře, kde pracovala, byl přijat nový zaměstnanec. Choval se vždy velmi ohleduplně, byl nadmíru slušný, nevtíravý, zdvořilý. Líbil se jí, i když byl o patnáct let starší než ona, ale protože nikdy nehovořil o svém soukromém životě, nevěděla, zda žije sám či má přítelkyni; jediné, co věděla s jistotou, bylo to, že není ženatý. Po jisté době se jí zdál několikrát za sebou stejný sen. Hlavní postavou v něm byl samozřejmě onen nový kolega: držel kytici bílých růží, zvonil u jejích dveří a chystal se před ní kleknout na koleno. V tomto okamžiku se pokaždé probudila. Nevěděla, co si o tom myslet. Dnes už to však ví: ten muž ji totiž asi o čtvrt roku později požádal o ruku. Řekl jí, že se k tomu odhodlával již dlouho, celého čtvrt roku, často na to myslel, ale musel sbírat odvahu, protože si nebyl jist, zda ho vyslyší. V reálném životě k tomu zvolil zcela jiný způsob, ale díky onomu snu žena s předstihem vytušila, že se mu líbí a co na ni "chystá".
VYSVĚTLENÍ: Vysvětlením tohoto snu je skutečnost, že žena si podvědomě všímala mužových nenápadných pohledů ap., ale protože měla za sebou již dvě zklamání, bála se těmto náznakům uvěřit. Dovolila si to pouze ve snu, protože v něm chyběla „vědomá cenzura“, kterou považovala za formu sebeobrany před dalším zklamáním.