DNES SI POVÍME NĚCO O TŘETÍ SKUPINĚ takzvaných prorockých snů. Můžeme je charakterizovat pomocí alespoň dvou příkladů. // Zdá se nám, že někdo blízký zemřel. Samozřejmě se o toho člověka začneme bát, emoce umlčí racionální úvahu, a pokud se takovýto sen opravdu takzvaně vyplní, nemá už rozum vůbec šanci. Opět jsou tu však ona „ale“. Zaprvé takovýchto snů pramenících z obavy o lidi, které máme rádi, míváme za života relativně mnoho a jen málokterý se vyplní, a naopak – nám milí lidé mohou zemřít, aniž naše sny cokoliv avizovaly. Ovšem my si pamatujeme pouze ten jeden, který se nám náhodně zdál před odchodem onoho člověka, a považujeme ho za důkaz prorockosti našich snů. Zadruhé musíme vzít v úvahu, v jakém časovém odstupu od našeho snu onen člověk zemřel; zdá-li se nám například v mládí, že nás opustili navždy rodiče, a ti odejdou poté, co oslavili 80. narozeniny, nelze hovořit o souvislosti. Zatřetí sice může existovat mezi naším snem a smrtí někoho z našich blízkých opravdu souvislost, ale ta může být dána racionálně vysvětlitelnými důvody. Možná jsme si podvědomě všimli čehosi, co signalizovalo nemoc onoho člověka (je známo, že podle některých příznaků lze již na pohled rozpoznat, že někdo trpí vysokým krevním tlakem, vážnou srdeční chorobou apod.), nebo sen vyjadřoval „pouze“ naši obavu o něj. // Je citován i případ muže, který se jednou v noci z ničeho nic probudil a přemístil své lůžko do jiné části pokoje, a krátce na to se strop nad oním místem prolomil. Podle odborníků je vysoce pravděpodobné, že muž nevědomky zaregistroval chvění či prohnutí stropu nad postelí, a tuto skutečnost si uvědomil teprve ve snu.
Takže je zřejmé, že jde nikoliv o cosi nadpřirozeného, nýbrž o přirozenou schopnost, která je navíc schopna iniciovat naši obrannou reakci.