I KDYŽ NĚKDO TVRDÍ, ŽE SNY JSOU NESMYSLNOU SMĚSÍ pozůstatků vzpomínek, myšlenek a představ či asociací, které tvoří změť příčící se logice a rozumu, podle mnoha psychologů jsou důležité, i když bychom je neměli ani přeceňovat, ale ani podceňovat.
Nic na tom nemění fakt, že mají dvě nepěkné vlastnosti: tou první je fakt, že je ráno obvykle zapomínáme (někdy tak dokonale, až jsme přesvědčeni, že se nám žádné nezdají), a tou druhou je to, že velmi často jim za bdělého stavu nedokážeme porozumět. Podle některých vědců jsme schopni uchovat v paměti jeden sen ze dvou nocí, podle jiných je to věc ryze individuální, přičemž s přibývajícím věkem prý tato naše schopnost klesá. Někdo si sen pamatuje ráno, ale během dopoledne ho zapomene, setkáváme se ale i s tvrzením, že již pět minut po probuzení jsou naše vzpomínky na sen mlhavé, a po deseti minutách z něj většinou nevíme prakticky nic. U řady lidí se ovšem tyto časové odstupy redukují na sekundy. Mnoho lidí si pamatuje pouze sny velmi živé, výjimečně příjemné či naopak děsivé. Někteří si takovéto sny uchovají v paměti dokonce velmi dlouho, mnohdy i po celý život. Někdo sice zapomene, o čem jeho sen byl, kde se odehrával a kdo v něm vystupoval, ale zůstane mu po něm pouze pocit, že šlo o sen příjemný, nepříjemný, děsivý, zmatený ap. Nejlépe se údajně pamatují sny, které se nám zdají ráno před probuzením, zatímco nejčastěji zapomínáme sny, které se nám zdají v noci a po jejichž odeznění se krátce probudíme a opět usneme. Troufnu si však říci, že zřejmě co odborník, to názor, a že co člověk, to jiná schopnost pamatovat si sny.