NEJDRAŽŠÍ TEKUTINOU, kterou co do ceny údajně předstihovaly pouze voňavky, se stala Římany oblíbená omáčka z mořských ryb zvaná garum, jíž prosluly zejména Pompeje. Její příprava nebyla složitá, ale velmi zdlouhavá a například římský spisovatel Plinius st. (23—79) ji nazýval „břečka z hnijících ryb“. Základem bývala obvykle makrela doplňovaná většinou různými drobnými rybičkami. Výrobci nechávali ryby posypané solí kvasit na slunci dva až tři měsíce, často a důkladně je promíchávali, když vznikla jednolitá hmota, protlačili ji sítem – a oblíbená pochoutka byla na světě. Různými nuancemi výroby vznikalo garum zvané první květ, čisté garum, vynikající garum apod.