KAREL JAROMÍR ERBEN (1811—1870), JEHOŽ PŮVODNÍ PŘÍJMENÍ znělo Erban, je nejčastěji považován za sběratele lidových písniček a pohádek, kvůli nimž chodíval třeba mezi pastýře či ženy pracující na poli, a žádal je, aby mu je zpívali či vyprávěli. Nutno ovšem připomenout, že mnohé pohádky psal sám: patří k nim „Pták Ohnivák a liška Ryška“, „Hrnečku vař“, „Dlouhý, Široký a Bystrozraký“, „Zlatovláska“ či „Tři zlaté vlasy děda Vševěda“. Psal i básně, ale zároveň se stal autorem odborných knihy (např. o kapli Staroměstské radnice) // Poté, co vystudoval (zčásti díky počáteční finanční pomoci vrchnostenských úředníků zámku v jeho rodném Miletíně) právnickou fakultu, stal se úředníkem v různých úřadech včetně pražského magistrátu. Pravda, původně uvažoval o tom, že bude učitelem a ve volném čase bude hrát ochotnicky divadlo, ale měl prý slabý hlas a při řeči se zajíkal, takže se těchto plánů musel vzdát. Málo je známo, že právě Erben coby člen terminologické komise má částečnou zásluhu o to, že do spisovné češtiny byla zavedena slova jako služné, výrobek, ústava, branec, hodnota, četník apod. Pomáhal také při přejmenovávání pražských ulic. // Tuberkulóze podlehl v necelých šedesáti letech.