BUBONICKÝ MOR DOSTAL NÁZEV podle bubonů, zduřenin velkých jako slepičí vejce, které se u nemocných objevují na krku, v podpaží a v tříslech. Nemoc provází zimnice, horečka, únava, bolesti kloubů, končetin a kříže, a zanechává pouze přechodnou imunitu, takže pacient se může znovu nakazit. Způsobuje ji bakterie (Yersinia pestis, původně zvaná Pasteurella pestis) a přenášejí ji blechy žijící na hlodavcích. V letech 1347–1352 zemřelo v Evropě na bubonický mor asi 25 milionů lidí, což bylo 30–50% tehdejší populace. Státy a města se proti němu bránily tím, že izolovaly na 40 dní ty, kteří přicházeli ze zamořených oblastí (z italského názvu této číslice, tj. „quaranta“, vznikl výraz „karanténa“.) Mor přestal sice v Evropě zabíjet poté, co byla většina dřevěných domů nahrazena kamennými, do nichž měli hlodavci ztížený přístup, ale přesto ještě počátkem 18. století umírali např. obyvatelé v celé Provenci. V naší historii figuroval tento mor mj. jako příčina smrti Ladislava Pohrobka, ale nakonec se ukázalo, že on na něj nezemřel.