DNE 27. LISTOPADU 1895 byla podepsána v Paříži závěť Alfréda Nobela (1833—1896), na jejímž základě se uděluje od roku 1901 tato renomovaná cena za literaturu, fyziku, chemii, medicínu a mír. Za první čtyři obory ji předávají švédské instituce, a jedině ten, kdo získal nárok na cenu míru, si pro ni musí přijet do Norska. Na radnici metropole ji převezme za přítomnosti norského krále od předsedy norského Nobelova výboru při slavnostní ceremonii, která se koná ve výroční den vynálezcova úmrtí – 10. prosince. Z radnice si kandidát odnáší i diplom a úctyhodnou finanční částku dosahující v přepočtu asi 27 milionů Kč. Doposud bylo těchto cen uděleno 91, a odmítl ji jediný nominovaný kandidát: v roce 1973 člen politbyra Severního Vietnamu Le Duc Tho. // Často se dočteme, že zřízením ceny míru chtěl Nobel zmírnit své výčitky svědomí nad tím, že dal lidstvu do rukou tak nebezpečnou látku jakou se stal dynamit. Podle historiků to však není pravda, neboť vynález byl během jeho života používán při stavbě tunelů, železnic, mostů apod. Důvodem „norského“ rozhodnutí byl prý fakt, že Storting (národní shromáždění coby nejvyšší politický orgán Norska) se snažil příkladným způsobem prosazovat lidská práva, omezovat zbrojení a zprostředkovávat mírové řešení mezinárodních konfliktů.