(DOKONČENÍ Z MINULA) VE DRUHÉM PŘÍPADĚ BYL ROKU 1909 ODSOUZEN k trestu smrti (později zmírněnému na doživotí) další nevinný muž – Oscar Slater. Údajně zavraždil v Glasgow bohatou postarší vdovu Marion Gilchristovou a ukradl jí briliantovou brož. Měl k tomu využít patnácti minut, kdy služka odběhla nakoupit noviny. Ta před soudem vypověděla, že když se vrátila, cizinec, v němž údajně poznala Slatera, ji s úsměvem pozdravil a odešel. Policie muže zatkla, obvinila ho a jako hlavní důkaz uvedla, že zastavil brož; nikomu – ani soudu – nevadilo, že šlo o docela jinou brož, která navíc v zastavárně skončila již den před vraždou. (Kromě toho policie zatajila, že služka uvedla při prvním výslechu jméno skutečného vraha, ale byla přinucena, aby u soudu křivě svědčila v neprospěch Slatera.) Doyle vydal v dubnu roku 1912 útlou knížku nazvanou „Případ Oscara Slatera“, v níž předložil důkazy jeho neviny a vydedukoval, že vrah patřil k rodině zavražděné ženy, neboť dveře nebyly vypáčeny, a krádež měla zamaskovat to, že zloděj a vrah v jedné osobě hledal závěť své příbuzné. Doyle bojoval o Slaterovo očištění 19 let; skutečný vrah se přiznal jeho synovi v roce 1930. (Další zajímavosti, týkající se C. Doylea, najdete v mojí knize „Co encyklopedie tají a co my prozradíme“.)