Z EVROPANŮ NAVŠTÍVILI JAPONSKO ROKU 1543 portugalští námořníci. O 6 let později sem přijel španělský kněz František Xaverský, který začal Japonce obracet na římskokatolickou víru. Významným datem byl rok 1603, kdy se stal šógunem Ieasu (tento rod vykonával funkci šóguna od roku 1603—1868), za jehož vlády skončily boje mezi samuraji a začalo období míru a prosperity. Zemi Ieasu rozdělil na 250 oblastí zv. dominia, a v jejich čele stál daimjó, jenž dohlížel na samuraje. Obával se, že evropští misionáři by s sebou přivedli vojáky, aby Japonsko dobyli a proto se rozhodl křesťanství z Japonska vytlačit. Misionáři museli odejít a Japonci konvertující k římskokatolické církvi se buď vzdali nové víry, nebo je čekala smrt. Potomci Ieasua se rozhodli ochránit Japonsko tím, že přeruší veškeré styky s ostatním světem, což zrealizovali ve 30. letech 17. století. Výjimku tvořili Nizozemci, kteří si směli ponechat malé obchodní stanice v přístavu Nagasaki. Mohli do Japonska posílat jen jednu loď ročně a museli zůstávat na malém ostrově Deshima v přístavu Nagasaki. Ostatní cizinci museli z Japonska odejít. Japonci však do ciziny odcházet nesměli: kdo by tento zákaz nerespektovat a vrátil se, toho čekal trest smrti; aby jim vláda případný odchod zkomplikovala, zakázala stavět velké lodě.