(DOKONČENÍ Z MINULA.) ZA IVANA IV. HROZNÉHO (od roku 1533 moskevský velkokníže a od roku 1547 první ruský car s dědičným titulem) začal stoupat o Sibiř zájem. Bratři Stroganovové dostali svolení dolovat na Urale a prozkoumat sibiřské kraje za tímto pohořím. Protože na ně útočil sibiřský chán Kučuma, směli si vydržovat vojsko, zakládat pevnosti a nakonec ovládli Sibiř až k řece Irtyši. Celé toto území ovládali jménem cara. Od 16. století sem mířili jednak lovci kvůli drahým kožešinám, jednak kolonisté-zemědělci; za nimi sem přicházeli úředníci, vojáci, duchovní a městští obyvatelé. Od roku 1593 byli do těchto oblastí posíláni ti, kteří byli vypovězeni z Ruska. V 17. století byl založen Tomsk, dosaženo řek (bráno od západu k východu) Jeniseje, Leny i Kolymy a (krátce předtím, než v Evropě skončila třicetiletá válka) také břehů Tichého oceánu. Poté se přistěhovalci přesouvali k severovýchodu Sibiře a centrem se stala Jakutská pevnost na Leně.