O SEVERNÍ ASII NEMĚLA ANTIKA PONĚTÍ. Herodotos se zmínil o podivných lidech žijících za Uralem, Strabon v 1. stol. n. l. pokládal Sibiř za nekonečnou zasněženou pustinu, Arabové znali ve středověku pouze část střední Sibiře, a ani Marco Polo se o severní části Sibiře nic nedozvěděl. Byly vyslány výpravy, aby Sibiř prozkoumaly, k nimž mj. roku 1594 patřila holandská expedice vedená Vilémem Barentsem: ta plula kolem norských břehů k severnímu pobřeží Sibiře, dostala se k ostrovu Novaja Zemlja a k dnešnímu Barentsově moři, ale kvůli nahromaděnému ledu se musela vrátit. Druhá výprava vedená Barentsem vyjela o 2 roky později z Amsterodamu, objevila Špicberky; přezimovala na ostrově Novaja zemlja, avšak loď byla ještě na jaře příštího roku uzavřena spoustou ledu, a tak posádka zamířila na člunech k ruskému pobřeží. U jižní části zmíněného ostrova Barents onemocněl a spolu se čtyřmi členy zemřel, zatímco ostatní se dostali v pořádku domů. Jeho chatrč na Nové zemi, nářadí i zápisník byly nalezeny roku 1871. (Dokončení příště.)