NA ÚZEMÍ JAPONSKA ŽILI LIDÉ JIŽ 10 000 LET př. n. l., a klasické období dosáhlo vrcholu ve 3. stol. př. n. l. Ve starověku tu sídlili Ainuové, tvořící jednotný kmen, žijící odděleně od ostatních kmenů. Podle starších písemných pramenů Ainuové nemají mongoloidní znaky a často se jim připisuje evropský původ. Bývali obvykle malé postavy vysoké asi 160 cm, měli bohatý vlasový porost i vousy, a starší muži dostali do vínku chlupatá záda a hruď. Bydleli v nízkých domech z rákosí, umístěných na kůlech, do nichž se vstupovalo otvorem sloužícím jako okno i dveře. Chodba vedla do jediné místnosti o půdorysu čtverce, která měla ve stopě otvor, jímž unikal kouř z ohniště. Podlaha z hlíny byla pokryta rohožemi, nad ohništěm visely nádoby i šaty a byl tu také kotel na rozpouštění tuleního tuku. Vedle obydlí mívali obyvatelé stany z bambusu a rohoží sloužící jako sklady potravin, podepřené vysokými kůly chránícími zásoby především proti divoké zvěři. Oblékali se do zvířecích koží a do lýčí různých rostlin, všichni nosili náušnice, náhrdelníky, čelenky a spony a ženy si malovaly nad horním rtem umělý knír modročerné barvy sahající od ucha k uchu, aby napodobily mužskou ozdobu.
Ainuové znali a používali lyže.