AFRIČTÍ OTROCI BYLI SHROMAŽĎOVÁNI na tržištích, z nichž jedno významné se nacházelo v severoghanské Salaze. Otroci sem byli „stahováni“ karavanami po obchodních cestách z Nigérie, Burkiny Faso, Mali a dalších významných měst a států regionu. Na tržišti bylo místo, kde byli ubytováni, a ti, kteří byli určeni přímo k prodeji, čekali na kupce upoutáni u stromů a kůlů. V místech jejich přechodného ubytování se jim dostávalo určité péče, aby se zvýšila jejich cena: byli umyti, nakrmeni, potřeni máslem či tukem, takže vypadali silnější a zdravější. Zájem obchodníků a očekávaný zisk vedly k tomu, že nebylo neobvyklé, když po hádce dvou lidí zorganizoval jeden lov na soka a pak ho prodal na tržišti. Nejvíce z obchodu těžili místní vládci, kteří si z prodávaných otroků vždy vybrali některé pro sebe a nadbytečné zpeněžili. Přesto se zde objevovali lidé, kteří tento obchod odsuzovali a kritizovali nelidské zacházení se „zbožím“; tato kritika však byla velmi nebezpečná.