SNAHA VYHNOUT SE DANÍM ČI JE SNÍŽIT začala ve chvíli, kdy panovníci přistoupili k jejich vyhlašování. Zřejmě první daňová úleva souvisela s první zaznamenanou daňovou reformou světa, která se uskutečnila ve 25. století př. n. l. v sumerském státě Lagaš. Tamní panovník se však pro ni rozhodl nikoliv z lásky ke svým poddaným, ale proto, že mu prý bůh Ningirsu přislíbil zajistit vládu, pokud zruší poplatky a vyžene výběrčí. Onen panovník svévolně nahradil vládu úřednické aristokracie a touto daňovou reformou si chtěl získat přízeň rolníků a řemeslníků, jimž daně velmi komplikovaly práci. Platili totiž nejen například za výrobu mastí či stříhání ovcí, ale i za rozvod či za úmrtí v rodině, rolníci museli odevzdávat skot, rybáři čluny a podobně. Jelikož ochota panovníků snižovat daně byla malá, snažili se lidé jejich placení vyhýbat nebo je alespoň trochu ošidit. Tak vznikla například první zfalšovaná daňová přiznání, na něž reagoval chetitský zákoník, jenž varoval, že „je možno okrást člověka, ne však boha“ a že až onen podvod vyjde ve známost, jejich sklizeň jim „bude odňata a uložena do sýpek božích“.