PRAŽSKOU KAMPU ZNAJÍ ALESPOŇ Z DOSLECHU i lidé, kteří českou metropoli navštěvují jen sporadicky. V letech 1898—1942 tu našel střechu nad hlavou švec Josef Rousek, dvakrát ženatý otec čtyř dětí, a protože věděl, že jako švec by se tu neuživil, staral se v zimě o kluziště, zatímco v létě půjčoval loďky, které vyrobil a s jejichž pomocí vylovil z Vltavy – zpočátku sám a později se dvěma syny – asi dvě stě sebevrahů, kteří skočili z Karlova mostu. Byl to zkušený záchranář, takže kdy do vody skočili manželé s dítětem, vytáhl nejprve muže, protože mu bylo jasné, že ženu držící dítě její široké sukně a spodničky udrží na hladině déle, než kalhoty jejího manžela. Mezi Rouskem zachráněné patřil i Jaroslav Hašek, který se v únoru roku 1911 chystal skočit do ledové vody, protože byl jednak zoufalý a jednak jaksepatří opilý. Před půlrokem byl totiž propuštěn z časopisu Svět zvířat, jelikož si vymýšlel neexistující zvířata (např. velrybu tresčí), a navíc po ročním soužití s manželkou Jarmilou mu bylo jasné, že on pro spořádané manželství není stavěný. Podle pamětníků si ho Josef Rousek včas všiml a s divadelním vlásenkářem Eduardem Bräuerem budoucího spisovatele přemluvil, aby od svého záměru upustil. V roce 1921 byl záchranář na policejním ředitelství za svoji bohulibou činnost vyznamenán a stal se předlohou protagonisty filmu „Ryba na suchu“, kde ho zahrál Vlasta Burian.