V JISTÉM SMYSLU PLATÍ, ŽE ČEŠTINĚ UŠKODILY HUSITSKÉ BOUŘE. Tehdy totiž začali být lidé hovořící česky automaticky považováni za přívržence husitů. Došlo to tak daleko, že čím dále tím více především městských Čechů se stydělo mluvit česky a i venkovské dívky sloužící ve městech alespoň vplétaly do své mluvy německé výrazy. Tito lidé napomáhali germanizaci hodně sami tím, že s němčinou v ústech si chtěli připadat více in a snažili se díky ní odlišit od „hloupých“ vesničanů. Pan Matěj Brouček k tomu v knize Svatopluka Čecha roku 1420 řekl: „Paničky a slečinky v ulicích skoro ani jinak nemluví než německy. Vždyť každá chce ukázat své vyšší vzdělání a každý moudrý český otec posílá své dcery do německých škol, ústavů, klášterů, ne-li doma, alespoň za hranice. Pravda, že němčina po nějaký čas ustupovala, ale nyní němčí se zase o překot nejen v Praze, nýbrž i na venkově.“ (Dokončení příště.)