ZVYK KUVADE OBVYKLÝ U KMENŮ V POŘÍČÍ AMAZONKY popsal Alberto Vojtěch Frič (1882—1944). Týkal se chování matky a otce z indiánského kmene Bororů (žijícího mezi dnešní jižní Brazílií a Bolívií) v době, kdy přicházelo na svět jejich dítko. Nastávající maminka se odebrala do boudy ze suchého rákosu postavené na břehu řeky, kterou v jistý čas zapálili z několika stran čarodějové, pak se ozval výkřik a po chvíli vyběhla ven žena s miminkem v náručí, skočila do říčky, přeplavala na druhou stranu, „tam se otřepala a přeplavala zpět. Od starších žen přijala bambusový panakú (koš – pozn. aut.), dala do něho plováním vykoupané novorozeně, zavěsila si koš na záda, připjala lýkem na čelo, vzala lopatku z tvrdého dřeva a šla do lesa sbírat jedlé kořeny.“ Naproti tomu její manžel ležel na lůžku, naříkal a ostatní ho litovali a uklidňovali.